Nepoznaná História

Main Menu

Login Form

paypal

  • Currency:
  • Amount:

Counter

02260595
Today
Yesterday
This Month
All days
249
251
5320
2260595
Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: Strava našich predkov

Strava našich predkov 18. kvě 2019 21:03 #17120


  • Příspěvky:5572 Obdržená poděkování 7736
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 94
Zaujímavé :
Túto skutočnosť skúmal Jurij Ivanovič Šulga – odborník na liečenie onkologických ochorení, ktorý dlho žil medzi Rómami. Ich spôsob života mal podľa všetkých predpokladov viesť k bezprostrednej epidémii rôznych druhov chorôb. To sa však nestalo. Ako sa ukázalo, všetko bolo ukryté v detailoch.

Faktom je, že mnohé národy zachovávajú tradície, ktoré neboli zavedené „iba tak“ do kultúry komunity. Všetko sa robilo na zachovanie populácie v kontinuite generácií.
V rómskej kultúre je tradícia – voziť so sebou žulový kameň. Rómovia, ktorí žijú tradičným spôsobom, vždy tento kameň vložia do ohňa pri varení akéhokoľvek jedla.
Ukazuje sa, že žula, keď je zahrievaná, sa stáva žiaričom spektra frekvencií blízkych kremíku, ktorý „nabíja“ jedlo. Okrem toho, varenie na ohni, to znamená na otvorenom ohni, vedie k obohacovaniu potravy elektrónmi, ktoré sú pre organizmus také nevyhnutné (predformovanie hmoty je vždy sprevádzané emisiami elektrónov).
V tom spočíva rómska imunita – konzumácia jedál varených na otvorenom ohni pri uvoľňovaní granitom spektra frekvencií blízkeho kremíku.
Teraz sa môžme pozrieť iným spôsobom na frázu – energeticky hodnotné jedlo. Nie sú to kalórie a iná „potravinová“ matematika, ale potraviny bohaté na elektróny. Z tohto dôvodu je prínosom variť doma na plynovom horáku s použitím malých kamienkov žuly, ktoré môžu byť rozptýlené v blízkosti dýzy plynového horáku.
Myslím, že kamenné či tehlové ohniská zaručovali niečo podobné a asi aj v ďaleko väčšej mier. nehovoriac o kremenných menhiroch celých polí tohoto kameňa...

www.biosferaklub.info/imunita-romskych-deti/
Poslední úprava: 07. čec 2019 21:14 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv

Strava našich predkov 18. kvě 2019 22:25 #17121


  • Příspěvky:5572 Obdržená poděkování 7736
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 94
Je máj. Čas na zbieranie borovicového peľu. Vraj aj potencii pomáha... :woohoo:

www.biosferaklub.info/liecebne-vlastnosti-borovicoveho-pelu/

Zber borovicového peľu sa zvyčajne uskutočňuje v máji (podľa regiónu) tak, že sa zbierajú žlté mäkké borovicové šišky skôr, ako sa začne z nich sypať peľ. Potom sa sušia na chladnom a suchom mieste. Peľ sa strasie a vysušený sa preosieva cez jemné sito. Celý proces trvá približne 7 – 8 dní jedenkrát v roku.
Poslední úprava: 23. zář 2020 23:01 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, Jozef Stanislav VŠ, p.hanic

Náhrada za antibiotika - med 07. čec 2019 21:13 #17214


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
Poslední úprava: 19. úno 2020 21:14 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, Jozef Stanislav VŠ, p.hanic

LIPTOVSKÁ TEPLIČKA 28. pro 2019 00:19 #17723


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
Život v obci Liptovská Teplička neďaleko Popradu bol kedysi veľmi tvrdý.
Vzhľadom na jej umiestnenie v doline ľudia väčšinou dopestovali len zemiaky a kapustu.
Práve zemiaky sú základom tradičného jedla tejto obce, ktorou je polievka či dokonca kaša zvaná čir.
V Liptovskej Tepličke varia dodnes čir na viacero spôsobov, môže byť hustý, riedky, s vodou z kyslej kapusty a slaninkou, so sladkým alebo kyslým mliekom či s bryndzou.

Čítajte viac:
spis.korzar.sme.sk/c/22287308/v-liptovsk...dky-vzdy-zasyti.html
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Jozef Stanislav VŠ

Herbár - farebná cesta za poznaním 19. úno 2020 21:14 #18005


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
Podtatranské múzeum v Poprade pripravilo pre svojich návštevníkov výstavu pod názvom Herbár - farebná cesta za poznaním.

Čítajte viac:
spis.korzar.sme.sk/c/22323162/podtatrans...sta-za-poznanim.html
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

Strava našich predkov 13. čen 2020 17:11 #18303


  • Příspěvky:5572 Obdržená poděkování 7736
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 94
Vedeli ste, že okrem bravčového pokladajú za "špinavé" mäso jevreji aj Králičinu ?
A nielen oni - aj staroverci z Ruska. Zdá sa, že to bol "predkatolícky" zvyk. Všetko vraj preto, že králik síce žerie byliny, ako "prežúvavce", ale nemá rozdvojené kopytá ! Tým pádom je nevhodný, nečistý a hnusí nielen telo, ale aj ducha človeka...

Je možné, že po rozkole náboženstva to bolo u nás podobné.

www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlog...preshchyonnym-myasom
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: p.hanic

Staré odrody ovocia majú špecifickú chuť 26. čec 2020 22:48 #18387


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
Snažím sa, aby ľudia opäť našli cestu k ovocnému stromu. Verím, že to pomôže rozmanitosti prírody, ale aj pôžitku z chuti a podporí zdravie a ekologické poľnohospodárstvo.
„Chcem, aby ľudia ochutnali skutočné ovocie, jeho chuť, konzistenciu a vôňu a nežili v predstave, že jablká sú len zelené, červené, prípadne občas žlté,“ dodáva Vašš.
V sade v Španí ide zväčša o staré odrody, ktoré pochádzajú z Anglicka, Ruska, Ameriky, Francúzska a iných krajín. Zastupujú starodávny sortiment odrôd, ktoré sú popísané, ale prakticky sa nedajú zohnať a vymierajú.
Na Slovensku nájdeme aj staršie odrody, ktoré nemajú ani popis. Nachádzajú sa už len na kopaniciach a lazoch, v starých sadoch, nemajú pomenovanie a nenájdeme ich v knihách ani vedeckých prácach. Rastú v starých záhradách a ide o lokálne alebo krajové odrody,“ vysvetľuje Vašš.

čítaj viac:
moderni.sme.sk/c/kedysi-ovocie-chutilo-i...LeuofMSjhC58wflYpir4
Poslední úprava: 29. čec 2020 22:28 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Jozef Stanislav VŠ

Strava našich predkov 12. srp 2020 10:55 #18428


  • Příspěvky:5572 Obdržená poděkování 7736
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 94
Zaujímavý recept. Ingrediencie práve dozrievajú...
Tekvici strednej veľkosti bola odrezaná horná časť vo forme veka – pokrievky a bola vydlabaná dužina. Steny tekvice boli ponechané s hrúbkou 4 – 5 cm. Výsledná nádoba bola naplnená malými uhorkami, ktorých vrstvy boli posypané soľou: na 10 kg uhoriek – 800 g soli. Jednotlivé vrstvy sa prekladali rôznymi bylinami ako je estragón, tymián a ďalšie.
Naplnená tekvica bola zakrytá predtým pripraveným vekom, ktoré sa upevnilo tenkými drevenými paličkami, akoby klincami. Potom sa naplnená tekvica umiestnila do drevenej kade s masou nakladaných solených uhoriek. Zvyčajne sa vyrobilo niekoľko tekvíc naraz.
Všetko sa zalievalo soľankou: 600 g stolovej soli na vedro studenej vody s pridaním odvaru z dubovej kôry (400 g dubovej kôry sa zaleje 1 vedrom vody a varí sa, kým sa neodparí jedna pätina). Zvyčajne sa používalo 1 vedro odvaru na 2 vedrá soľanky.

www.biosferaklub.info/solene-uhorky-v-tekvici/
Poslední úprava: 23. zář 2020 22:17 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

Najdrahší med na svete 23. zář 2020 22:19 #18523


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
Pri upratovaní som natrafila na tento starý príspevok o mede, viac sa hodí do tejto témy:
www.ramiannka.jecool.net/index.php?optio...t=50&Itemid=114#3544
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

KDOULOŇ, KDOULE, DULA 10. říj 2020 22:21 #18556


  • Příspěvky:4258 Obdržená poděkování 5426
  • Avatar uživatele Ramiannka
  • Ramiannka
  • Administrator
  • OFFLINE
  • Karma: 77
ZAPOMENUTÉ OVOCE NAŠICH BABIČEK....
Ovocné stromy podél cest, zapadlá místa, zapomenuté zahrady a divoce rostoucí keře. Zkrátka místa, kterých je v Česku dost, ale málo lidí o nich ví. Ovocné stromy a keře nás vždy živily, zabraňovaly erozi, zmírňovaly klima, poskytovaly stín, chránily před hlukem a dokonce sloužily jako přírodní hromosvody. Co je snad ještě důležitější, povznášely ducha a pomáhaly v nás, lidech, vychovávat vztah k přírodě. O rozmanitosti plodů, které v minulosti nesly naše sady a zahrady, bychom si dnes asi mohli nechat zdát. Všechno se zpracovalo, zavařilo, nasušilo, uskladnilo. Nutno říct, že nejen z hospodárných důvodů, ale i proto, že čerstvé ovoce bylo prostě jen v sezoně. Kdouloně kdysi nemohly chybět v žádném pořádném sadu či zahradě. I když v našich krajích rostly už před staletími, staly se větší exotikou než papája a mango dohromady. Dnes se starodávné druhy ovoce i jejich poetická jména vracejí do českých úst. Zapomenuté druhy ovoce jsou prakticky všude kolem nás, jen nemají takovou pozornost jako ty, které kupujeme denně. Co kdybyste si ale vyzkoušeli ochutnat ovoce, o kterém se už v poslední době moc nemluví? S prvními pokusy o pěstování kdouloní bychom se mohli potkat už ve starověku. Ještě nedávno byly velmi oblíbené i u nás – elegantní tvar stromku, nádherné květy a chutné ovoce – pro zahradníka zkrátka rostlina ideál. Kdouloně kdysi nechyběly na žádné zahradě. Portugalsky se nazývá marmelo. Na Balkánském poloostrově se z kdoulí pálí rakija - dunjevača. Džem z kdoulí dal vzniknout slovu marmeláda. Naše babičky voňavé kdoule připomínající žlutá jablka využívaly v kuchyni i v domácnosti. Kdoule si díky své sytě žluté barvě vysloužily označení zlatá jablka. Řekové je odedávna považovali za symbol plodnosti. V rámci tradičního svatebního obřadu museli řečtí novomanželé společně sníst syrovou kdouli. Kdoule byly nazývány také jablky Venušinými a považovaly se za symboly plodnosti. Zároveň však kdoule představovala i příslovečné jablko sváru (někdy též Paridovo zlaté jablko): bohyně sváru Eris ukradla jedno zlaté jablko a s nápisem "Té nejkrásnější" ho hodila mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodítu. Akademik Bohumil Němec v Dějinách ovocnictví uvádí, že kdouloň byla v Čechách známa již v 12. století. Zmínka o kdouloni je ve slovníku Glossarium maior (1355–1374) od mistra Bartoloměje Klareta. Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600) v překladu Matthioliho herbáře roku 1562 uvádí druhý, snad starší český název pro kdouloň a to „kutny“ a „kutnový strom“. Od středověku byly kdouloně oblíbenou součástí klášterních zahrad, léčivých vlastností si cenila abatyše Hildegarda. Kdouloň obecná byla v 15. až 17. století velmi oblíbená. Kdoule jsou za syrova nepoživatelné, a proto oblíbenost postupně s rozvojem sadovnictví klesala, přednost dostaly jabloně. Kdoule se používaly hlavně na marmelády a povidla. Čerstvé se po uvaření podávaly se smetanou. Kdoule se přidávaly při vaření vepřových podbřišků - vše se uvařilo, posekalo, přidal se tvaroh, vejce a vařená nakrájená slepice. Směs se vložila do těsta a naplněné těsto se upeklo. Pečené nebo vařené kdoule mají silné antirevmatické účinky. Lidé stižení revmatickými potížemi mohou konzumovat několik pečených kdoulí denně a během čtyř týdnů se dočkají znatelného zlepšení. Z kdoulových semen bohatých na slizovité látky se v Íránu dodnes připravují kapky proti kašli a zánětům v krku. Ještě na začátku století se ze semen kdoule připravoval slizovitý maz na ošetřování proleženin. Ve vůni kdoulí se spojuje to nejlepší z hrušek i jablek – je medově nasládlá, tříslovitě natrpklá, lehce nakyslá, v každém případě jedinečná. Kromě specifické vůně má i jedinečnou slupku, velmi tuhou a pokrytou jemnými chloupky, na omak je to nesmírně příjemné, člověk má chuť se s kdoulí mazlit, čímž onen chlupatý kožíšek ohladí do hladka. Zralé plody pronikavě voní i přes slupku, a proto se kdysi dávaly na dno do skříní a šatníků, aby provoněly prádlo. Kdoule postupně vysychají a přitom dodávají oblečení nevtíravou vůni. A navíc dokonale odpuzují šatní moly. Ale pozor – kdoule k vysychání potřebují kolem sebe vzduch, takže je nesmíte dát přímo do prádla, to by začaly hnít! Kdoulové aroma tak trochu připomíná vůni hrušek a jablek dohromady, prostě je nezaměnitelné. Položte kdouli na nábytek v místnosti nebo ji nakrájejte na tenká kolečka a volně zavěste jak dekoraci – vězte, že spolehlivě provoní byt zhruba stejně jako aromatická svíčka. Příbuzný keř kdoulovec ozdobný japonský se pěstuje v zahradách a parcích pro své nádherné růžové a červené květy, plody má menší jako žlutozelená jablíčka, také krásně voní a jdou použít v kuchyni stejně jako pravé kdoule. Stejně jako barborky, tak i kdoule má podle lidové pověry věštecké schopnosti. Větvičky ale musíte nařezat o půlnoci v předvečer svátku svatého Mikuláše. Pak je dáte doma do vody a počkáte do Štědrého dne. Když vyraší lístky, příští rok vás sice čeká hodně práce, ale úspěch je takřka zaručen. Květy předpovídají štěstí a bohatství. Ovšem uschlá větvička je pokyn k tomu, abyste začali šetřit.

Zdroj
ANONYMUS (1937): Kdoule, jemný, avšak stále ještě neuznávaný druh ovocný. –Československé zahradnické listy. 34 DOLEJŠÍ A., KOTT V. et ŠENK L. (1991): Méně známé ovoce. – Nakladatelství Brázda, Praha.
zo skupiny:
Stará Šumava a kousek Českého lesa
dulapodlhovasta1.jpg
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Vygenerováno za 0.328 sekund


Copyright © 2013.Ramiannka All Rights Reserved.