Nepoznaná História

Peter Stanek , zaujímavo a po česky...doma sa stal nepotrebný a pracuje a prednáša v Čechách .

Niečo som na mape hľadal a ťuklo ma to do očí...čomu je podobný pôdoris Moskvy ? Mrkol som aj na iné veľkomestá Eu- ani jedno nie je tak presne v kruhu, ako toto...

www.forbes.sk/morgan-freeman-premenil-sv...tDFdSUYuniPfUV-ApuY#

extrastory.cz/sokujici-objev-jak-mohl-by...jcY7eggLQ18FniTMcr2Y

veda.instory.cz/504-co-jste-urcite-neved...t-temer-kazdeho.html

Překvapivé výsledky výzkumu prováděných právě na vších vyvracejí dosud obecně uznávanou teorii, že Homo erectus, jako předchůdce Homo sapiens zanikl před stovkami tisíc let. Naopak se zdá, že oba rozdílné vývojové druhy byly v přímém kontaktu, a to ještě relativně nedávno, zhruba před 25 000 roky.

A niečo pre p. Metoda a jeho les:
www.svol.cz/kdo-jsme/historie-svol/

Prišlo mi majlom. Niet čo dodať.

Krrymský Dachau

Deportace Tatarů: Co se opravdu stalo na Krymu na jaře 1944

myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/05/de...pravdu-stalo-na.html

Nedávno vystoupil na fóru věnovaném 70. výročí přijetí Všeobecné
deklarace lidských práv Petro Porošenko s tím, že srovnal ruskou moc
na Krymu (aniž by k němu jako obvykle připojil „okupační“ štítek) s
„akcemi Stalina, který snil o likvidaci tatarského národa". Řečeno to
bylo hlasitě... A také - lživě a negramotně. Zkrátka porošenkovsky.
Aby však bylo možné plně pochopit, jaký nesmysl ukrajinský prezident
pronesl, je nutné pochopit skutečnou podstatu událostí z jara 1944 na
Krymu a především jejich skutečné příčiny.

10. května 1944 podepsal předseda Státního výboru obrany SSSR Josif
Stalin rozhodnutí „O krymských Tatarech“, na jehož základě bylo z
poloostrova v průběhu příštích 10 dnů doslova vystěhováno 190 tisíc
představitelů této národnosti. Místem deportace byl hlavně Uzbekistán,
ale část se jich ocitla také v Kazachstánu a dalších republikách SSSR.
Na území Krymu zůstal jen asi jeden a půl tisíce Tatarů - účastníků
protihitlerovského podzemí, partyzánů a těch, kdo bojovali v Rudé
armádě a jejich rodinní příslušníci.



Tragická historie? Jistě. Než však prolijeme slzy nad všemi oběťmi
deportace a prohlásíme je všechny za „nevinné oběti stalinismu“,
vraťme se trochu zpět, do roku 1941. Tam byl položen základ událostí,
k nimž došlo o tři roky později, a to nikým jiným než samotnými
krymskými Tatary. Ve služebním zápise lidového komisaře vnitřních
záležitostí SSSR Lavrentije Berije, zápise, který se ve skutečnosti
stal základem pro přijetí výše uvedeného rozhodnutí výboru pro obranu,
bylo vše uvedeno s nelítostnou přesností a přímostí Beriji. Žádná
„lyrika“ - jen čísla a fakta.



Chcete vědět, kolik krymských Tatarů dezertovalo z řad Rudé armády
ustupující z Krymu? 20 tisíc. A kolik jich bylo předtím do Rudé armády
povoláno? Přesně 20 tisíc... Ukázkový příklad zrady, dá se říci
bezpříkladný! 100% dezerce sama o sobě hovoří o objemech. Ale myslíte,
že se Tataři před postupující německou armádou rozutíkali jako švábi?
Vůbec ne! Němci ještě pořádně ani nevstoupili na Krym a vyslanci
Tatarů se jim už vrhali k nohám s výrazem naprosté oddanosti a
ujištěními, že jsou všichni připraveni věrně sloužit „Adolfu-efendi“ a
uznávat jej za svého vůdce.



Taková horlivost byla nacistickými vůdci příznivě přijata, což bylo na
začátku roku 1942 slavnostně oznámeno na prvním zasedání Tatarského
výboru, které se konalo v obsazeném Simferopolu. Hrdinský Sevastopol
stále ještě bojoval, krvácel, ale nevzdával se, zatímco krymští
mulláhové se už modlili za zdraví "velkého Führera", "neporazitelné
armády velkého německého národa" a zlé duše vrahů z Wehrmachtu. Když
se pomodlili, dali se do práce: z krymských Tatarů se masivně
formovaly policejní, strážní a pomocné oddíly hitlerovců. Obzvlášť
byli ceněni v SD a polním četnictvu.



Mnoho smutných slov bylo napsáno o táboře smrti, který se nacházel
během válečných let na území kolchozu „Krasnyj“ poblíž Simferopolu.
Svými hrůzami si zasloužil název "Krymský Dachau". Jen postříleno tam
více jak 8 tisíc lidí. Mnohem méně se však zmiňuje, že na tomto
hrozném místě byli mezi vězniteli a katy jen dva Němci - „doktor“
tábora a jeho velitel. Zbytek „personálu" se skládal výlučně z
krymských Tatarů, kteří sloužili ve 152. praporu SD Shuma. Tento
batalion byl mimochodem vytvořen výhradně z dobrovolníků. Shromážděná
v něm lůza ukázala až neuvěřitelnou vynalézavost v mučení a popravách.
Uvedu jen jeden příklad - jedním z takových „know-how“ byla likvidace
lidí, kteří byli skládáni ve vrstvách na hranici, svázáni ostnatým
drátem, politi benzínem a zapáleni. Zvláštní štěstí měli ti, kdo byli
ve spodní vrstvě - byla tu totiž možnost se udusit dříve, než je
dosáhly plameny…



Skutečnou noční můrou partyzánských oddílů Krymu byli tatarští
průvodci fašistických jagd-komand a kárných oddílů, které je lovily.
Výborně se orientovali v terénu, v horách znali každý kámen, každou
cestu. Tito ne-lidé znovu a znovu přiváděli nacisty na místa, kde se
schovávali obránci, kde byli jejich tábory a kempy. Ukázalo se, že
takoví „specialisté“ byli tak žádaní ve Třetí říši, že je v roce 1944,
kdy Němci na Krymu opustili i části svých vojáků, nezapomněli z
poloostrova po moři evakuovat. Později z nich vytvořili Tatarský pluk
horských myslivců SS a pak celou brigádu. Opravdu velká to čest…



Připomenout však můžeme i mnohé další. Kameny létající na ruské vězně,
když byli hnáni tatarskými vesnicemi... Dva hektary krymské země,
která byla dána každému Tatarovi, který vstoupil do služeb fašistů, a
která byla ukradena Rusům. To, jak urputně bojovali v roce 1944
tatarské prapory pod Bachčisarajem a Islám-Terekem, když se pokoušeli
zabránit Rudé armádě, aby osvobodila Krym. To, jak horlivě hledali a
vraždili komunisty po celém poloostrově, stejně tak zraněné vojáky
Rudé armády, které se obyvatelé pokoušeli skrývat, a také Židy a Romy,
v jejichž vyhlazování zaujali nejaktivnější podíl…



Nikoho nenapadlo, že tím, že po válce deportovali z Krymu Tatary, z
nichž nejméně každý desátý spolupracoval s okupanty a zmáčel si krví
ruce až po lokty, Stalin a Berija je nezničili, ale naopak zachránili?
Co by se asi dělo po té, co se veteráni vrátili z války a dozvěděli
se, co se v jejich domovech v době okupace dělo? Stěží by se omezili
na „slovní pokárání“ zrádců…



Nemluvě o další věci. Mezinárodní organizace zabývající se lidskými
právy a další liberální falešní hráči, kteří každoročně prolévají slzy
nad „nezaslouženě deportovanými" krymskými Tatary, z nějakého důvodu
nepláčou nad jinými podobnými příběhy téže doby. Nad internací 120
tisíc Japonců, stejně jako tisíců Němců a Italů, kteří byli v roce
1941 ve Spojených státech hnáni za „ostnatý drát“. Všimněte si - ne
pro nějaké konkrétní zločiny, a dokonce ani ne kvůli podezření.
Jednoduše - pro národnost! A přes 600 tisíc Němců, kteří zahynuli
během masového vyhošťování ze zemí Evropy po skončení druhé světové
války, také nepláčou. Němci - ne nacisté, ne veteráni Wehrmachtu nebo
SS, ale prostě jen měli tu smůlu, že patřili k tomuto národu.



Nikoho neodsuzuji a ani neospravedlňuji. Doba byla taková - krutá,
krvavá, strašná... A některé věci, které dnes způsobují chvění svou
kategorickou povahou a svým rozsahem, byly pro ni naprosto normální,
téměř všeobecnou praxí. To vše pro vysvětlení, že prohlášení deportace
z roku 1944 za vrchol světových zvěrstev je přinejmenším nekorektní.



A ještě k tomu, že na jaře roku 1944 byli zatčeni a deportováni zcela
„nevinní“...
Jen v průběhu operace vystěhování bylo objeveno tolik střelných
zbraní, že by to stačilo vybavit celou divizi! Dobře, deset tisíc (!)
pušek... A více než 600 kulometů a padesát minometů? Na co to
ukrývali? Na vrabce? Ještě před deportací bylo přísnými soudruhy v
čepicích barvy chrpy z oddělení Beriji zajato více než 5 tisíc
zástupců krymské tatarské populace, jejichž spojení s nacisty bylo tak
zřejmé a zločiny tak krvavé, že většině z nich hodili bez slitování
smyčku kolem krku. Bylo mezi nimi nemálo těch, kdo se snažili skrývat
špiony, diverzanty a „spící“ agenty, kteří byli na osvobozeném území
zanecháni s velmi specifickými úkoly od svých fašistických pánů.



Souhlasím, že celý národ nemůže být vinen. Nikdo také celý národ
neobviňuje... Nezabředávejme do emocí, ale obraťme se na suchou
aritmetiku. Uvedu některé údaje a každý si z nich může učinit závěry
sám.



Především proto, aby se tam extrémisté a jejich spolupachatelé
zakopaní na Ukrajině nesnažili tvrdit, že do Velké vlastenecké války
byl Krym tatarský. Nebyl, v žádném případě. A mimochodem – ukrajinský
už vůbec ne! Podle sčítání lidu z roku 1939 žilo na poloostrově více
než půl milionu Rusů, více než 200 tisíc Tatarů a o něco více než 150
tisíc Ukrajinců. A samozřejmě zástupci dalších národností - Arménů,
Řeků, Židů, Bulharů v mnohem menším množství.



Z těchto 200 tisíc jich podle nedbale provedených odhadů samotnými
vůdci působícími za okupantů v Tatarském výboru, sloužilo hitlerovcům
se zbraní v ruce 20 tisíc. Každý desátý... Nicméně podle mnoha
historiků je toto číslo bezostyšně podhodnoceno – ve skutečnosti s
fašisty spolupracovalo (nejen v řadách SS, SD a policie, ale také jako
průvodci, informátoři a sluhové) nejméně 35 – 40 tisíc krymských
Tatarů. Každý pátý... Během deportace podle zprávy NKVD zemřelo na
cestě z 191 000 přepravených 191 lidí. Jeden z tisíce... Toto není
srovnání. To je jen elementární aritmetika.



Během nacistické okupace bylo na Krymu zabito nebo odvezeno do
otroctví téměř 220 tisíc obyvatel a ve fašistických sklepeních a
táborech na jeho území bylo zavražděno 45 tisíc zajatých vojáků Rudé
armády. Krymští Tataři mezi nimi nebyli. Ti byli do těchto zločinů
plně zapojeni v řadách karatelů, policistů a strážců v táborech,
zrádně sloužících okupantům. Učinili svou vědomou volbu a všechno, co
se stalo později, byla cena za ni zaplacená. Nedošlo ani k masovým
popravám, ani k všeobecné internaci všech Tatarů do koncentračních
táborů. Pouze vyhnání.



Ztratil národ, jehož synové zalili zemi Krymu krví těch, kdo na ní
žili pokojně vedle nich, právo po této zemi chodit? Odpověď na tuto
otázku si musí najít každý sám. Stalin prostě našel svou...





autor: Alexandr Něukropnyj

zdroj: topcor.ru/4120-deportacija-tatar-chto-re...esnoj-1944-goda.html

překlad: Vlabi

Prišlo majlom-

Náhodne som sa preklikal k videu z Ru. TV - reportáži o vraj svetoznámej /nepočul som dodnes/ pani Viere Sosnárovej z Česka, ktorá vraj prežila 15 rokov v ruskom gulagu - napísala o tom niekoľko kníh a šíri tú hrúzu čo zažila na nespočetných prednáškach pre mládež EU.

Bez toho , žeby chceli reportéri spochybňovať ľudské utrpenie, boli v šoku z jej tvrdení. Bežne vraj jedli boršč uvarený z ľudksých pozostatkov, denne spoluväzňov zabíjali svorky vlkov a medveďov brázdiace nocami táborom a rysi (?!) číhajúce na stromoch.

Pani Viera má odborného oponenta - odvážneho histerika z čiech, ktorý napriek tomu , že nie je rusofilom - skôr naopak- nachádza v jej knihách veľa nezmyslov .V každom prípade aj otrlí Rusi sú z nej na mäkko...

Po svete stoja kadejaké sochy-monumenty a v Iraku majú takýto symbol odporu.Z RU správ.( Už len figu mal mať namiesto päste.)

Zaujímavá mapka- tu všade každoročne šalejú požiare.